Stavba nového sídla Rádia Svobodná Evropa v Praze se zřejmě přiblížila realizaci. Do tří let by měla vyrůst na Hagiboru. Kolem prestižní zakázky, jež by mohla přímo ztělesnit samu ideu svobody, otevřenosti a demokracie, krouží pochopitelně řada zdejších architektů. Předkládají zajímavé nápady, proslýchá se ovšem, že pro ta nejodvážnější řešení nemají velké pochopení američtí experti na bezpečnost. Ti do věci také mluví. „Budiž, ať je to prosklené, ale ta skla musí být pancéřová,“ říkají například.
Sebevědomí otevřené společnosti už asi nikdy nenajde tak čistý výraz jako ve stavebním slohu, který rozvinul Mies van der Rohe po svém útěku před Hitlerem do USA. Křehkost jeho skleněných věžáků i vil působí skoro výbojně – jako by se posměšně tázaly, kdo první hodí kamenem, ale zároveň naznačovaly, že civilizace, jež si může dovolit tak zranitelné paláce, zná účinnější způsoby obrany, než jsou tlusté zdi. Tomuto duchu odpovídala newyorská Dvojčata, do nichž to opravdu prásklo.
Koncem šedesátých let pronikl Miesův styl dokonce i k nám na vesnici. Typizovaná samoobsluha, jež byla odvozena z puristického minimalismu jeho slavných pavilonů v zahradách, zmírňovala za socialismu svým příjemným vzhledem depresi ze sortimentu. Pak ji museli zavřít. V devadesátých letech nebyl žádný krám široko daleko tolikrát vykraden. Když už byla zabedněna, usadili se v ní dva bezdomovci a zevnitř ji postupně rozebírali, aby kov prodali do sběrny. Její otevřenost byla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
