V pátek měkce přistálo UFO. Takový dojem by měli obyvatelé Saturnova měsíce Titanu, kdyby mohli sledovat sestup „létajícího talíře“, evropského modulu Huygens, který se předtím oddělil od americké sondy Cassini. Nahlížíme do jiného světa, zcela cizího, ale Zemi mnohem podobnějšího, než ještě před pár dny zobrazovali malíři v novinách. Takový dojem si mohli udělat Pozemšťané, kteří sledovali první snímky na internetu. Namísto bizarních útvarů zmrzlého metanu či etanu vidíme pustinu s valouny ledu (metanového, etanového?), jako kdybychom spatřili fotografie z Grónska či Antarktidy.
Je to dosud největší úspěch planetárního výzkumu. Po sedmileté pouti vesmírem proběhlo přistání v naprosto bezprecedentních podmínkách: namísto zmapovaného Měsíce či Marsu se modul trefoval ve stylu ruské rulety na zcela neznámý povrch zakrytý hustou atmosférou. Řízení sestupu nebylo možné už proto, že signál tam ze Země letí 67 minut (pro srovnání – ze Země ke Slunci necelých 9 minut). Roztříští se? Nespadne do metanového moře? A i když hladce přistane na pevnině, bude schopen vyslat informace? Tolik šancí na okamžitý krach celého projektu, a přece uspěl.
Neméně než o Titanu se tak dovídáme i o Zemi, nejenom proto, že na Saturnově měsíci – jediném v celé sluneční soustavě, který má vlastní atmosféru – panují poměry podobné pozemským před miliardami let. Je tomu právě rok, kdy na Marsu začaly úspěšně fungovat dva americké roboty, zatímco evropský modul…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
