Klimek a tajnosti české historie

S Antonínem Klimkem (1937–2005), pochovaným minulý pátek v Praze, odešla neobyčejně vlivná a rázovitá postava českého psaní o historii. Starý pán vyhlížel jako převtělení Buffalo Billa, a když se účastnil nějakých anket, tak v nich vykládal, že doma na počítači hraje „akční střílečky“ a relaxuje při poslechu techna. Před listopadem pracoval v archivech, po něm psal studie a knihy, v českých poměrech nezvykle osobité. Vynalezl si vlastní styl, v němž mohl povědět, co chtěl, a jeho práce působily pozdvižení. Zejména dvousvazkový Boj o Hrad, jeho nejznámější dílo.

Čekání na příležitost

Až v roce 1989 se poprvé představil širší veřejnosti, rovnou jako suverénní autor s výrazným rukopisem. V řadě „Slovo k historii“ vydávané nakladatelstvím Melantrich mu vyšel sešit nazvaný Jak se dělal mír roku 1919. Celá edice byla výrazně perestrojková, kus po kousku také přepisovala nudné kapitoly normalizačního dějepisu. Celý hlavní proud se pomalu připravoval na návrat Masaryka a Beneše a uznání meziválečné republiky. Jenže Klimek ne. Jeho text se zvláštní samozřejmostí nejevil známky indoktrinace režimními výklady, ale nemířil ani k pietní oslavě české demokratické tradice. V atmosféře roku 1989 působilo nezvykle, že si tu neodpustil citovat štiplavou charakteristiku Edvarda Beneše.

V roce 1990 opustil podnikový archiv Škody Plzeň, kde pracoval tři desítky…