Aby auta byla šťastná

Představme si, že Evropu navštíví kulturní antropolog z nějaké jiné civilizace. Nějakou dobu zde žije, pořizuje si zápisky a pozoruje život. Po návratu do své země podnikne přednáškové turné a překvapeným posluchačům sdělí, že my Evropané máme sice mnoho obtížně poznatelných priorit, ale všechna pozorování ukazují, že hlavním cílem západní civilizace je udržovat automobily šťastné a spokojené. Může předvádět filmy o zvláštních myčkách automobilů, moderně vybavených servisních dílnách, o tom, jak osobně vnímají řidiči útoky na svá auta, a skeptiky pochybující o tak absurdním cíli vyspělé kultury nakonec přesvědčí řečí čísel.

Nemocní hlupáci v krásných vozech

Jenom zácpy v silniční dopravě připraví Evropskou unii o půl procenta její celkové hospodářské produkce. A bude hůře. Do pěti let totiž podle kvalifikovaných odhadů vzroste ztráta jimi způsobená na rovné procento. To je však ještě celkem bezvýznamné ve srovnání s dalšími důsledky rozbujelé lásky k automobilům. Ze studií totiž vyplývá, že v evropských městech rychle stoupají náklady na léčení alergií a bronchitid způsobených hustým provozem na silnicích. A připočíst je nutné i stále rostoucí počet zranění a úmrtí v důsledku vážných dopravních nehod, kterých se jen v roce 2000 na území staré evropské patnáctky událo 1 300 000 (148 každou hodinu). Vedlejší důsledky automobilové dopravy si tak podle údajů Evropské komise…