Horský Badachšán byl za sovětské éry protežovanou oblastí. Kreml do jeho vysokohorských pustin lákal obyvatele nebývalými výhodami a zvířatům vozil trávu vrtulníkem až z Gruzie.
Úchvatné hory pnoucí se do výše téměř sedmi tisíc metrů, blankytně modrá jezera, romantické jurty a prehistorické rytiny. Takový je první dojem turisty z tádžického Horského Badachšánu. Bída, nedostatek a pokračující úpadek, takový je pohled místních obyvatel. Dílo zkázy zde nevykonala jen vleklá občanská válka, ale především štědré dotace, které do oblasti posílal Sovětský svaz.
Dobře už bylo
Tohle je prokletá země, tady nic neroste,“ říká muž od volantu žigulíku, zatímco jeho vůz uhání po rozpraskané silnici na kamenité náhorní plošině ve výšce skoro tři a půl tisíce metrů. Řidič – pyšnící se sovětským titulem inženýr – se teď živí jako taxikář pendlující mezi metropolí Badachšánu Chorogem a více než tři sta kilometrů vzdáleným oblastním střediskem Murghabem. „Žádné květiny ani brambory, jenom to malé křoví – říká se mu tersken – a jinak nic!“
Podle staré pověsti právě tady, kde je dnes chudá vesnice Aličur, stávalo kdysi město proslulé svým bohatstvím. Jednoho dne je prý navštívil imám Alí přestrojený za chudáka a dožadoval se kousku chleba. Bohatí měšťané mu odmítli cokoli dát a on ve svém hněvu město spálil a okolí proměnil v prosolenou planinu. Přitom Aličur je dnes považován za jedno z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
