Turisté, kteří s počátkem léta zaplavili metropoli, si možná vyšetří čas na jedno z pražských bienále, od minulého týdne ale současnému umění tvrdě konkuruje jiný velkolepý projekt. Česká fotografie 20. století, název, který i pro zahraniční návštěvníky funguje díky několika slavným jménům jako značka kvality, skrývá hned tři výstavy v centru Prahy. Více než 1200 exponátů (takřka ve všech případech jde o původní zvětšeniny či tisky) od 423 fotografů rozdělili kurátoři Vladimír Birgus a Jan Mlčoch chronologicky. V Uměleckoprůmyslovém muzeu jsou k vidění snímky, které předcházely nejslavnější avantgardní éře: piktorialismus, obrazové cykly poetistů, reportáže z prvních dvou desetiletí 20. století. Všemožné odnože avantgardy, prvorepublikové portréty i fotožurnalistiku do roku 1948 vystavuje Dům U Kamenného zvonu a nejrozsáhlejší část, fotografickou tvorbu z období 1948–2000, mohou diváci vidět v Městské knihovně (nechybí ani socialistický realismus). Vzhledem k množství vystavených prací jsou samozřejmě i ti nejvýznamnější umělci zastoupeni jen málo, vyčerpávající záběr ale dává možnost přemýšlet o fenoménu české fotografie obecně. V čem je specifická? Má svou nezaměnitelnou tradici? A je vůbec umělecký obor, v kterém by byli Češi v zahraničí úspěšnější, ať už v historii (Sudek, Funke) nebo dnes (Koudelka, Kratochvíl)?
Pro Brigitte Bardotovou je to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
