Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Diskuse

Jak (ne)číst euroústavu

Na bruselském summitu Evropské unie se z ústavy stalo nechtěné téma. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker se jakožto představitel předsednické země marně snažil přimět ostatní, aby bylo zveřejněno alespoň společné stanovisko ohledně budoucnosti ústavy. Názorové rozpory a nejistota ohledně dalšího procesu ratifikace znemožnily jakýkoli kompromis. Důvody, které zahnaly politiky do kouta, jsou přitom výrazem hlubších obav evropské veřejnosti a s ústavou jako takovou příliš nesouvisejí.

Démoni obav

Především: smlouva zakládající ústavu pro Evropu není ústavou, nýbrž je svým charakterem mezistátní smlouvou. To mimo jiné znamená, že jde o dokument, který má stejnou právní sílu jako všechny předchozí smlouvy, na nichž je současná Unie založena. Po vypršení Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a marginalizaci Euroatomu tvoří základy EU dva dokumenty: Smlouva o založení Evropského společenství (podepsaná v Římě roku 1957) a Smlouva o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva z roku 1992).

Horečná aktivita v 90. letech minulého století přinesla ve snaze uzpůsobit vnitřní uspořádání EU pro potřeby rozšíření dvě modifikace těchto smluv: Amsterodamskou smlouvu (1997) a smlouvu z Nice (2001). Jaké místo v tomto vývoji zaujímá ústavní smlouva? Ústava obě základní smlouvy spojuje, a zprůhledňuje tak evropské právní prostředí. Lze také dodat, že v zavádění nových kompetencí je tolik kritizovaná ústava ze všech dosavadních smluv zdaleka…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].