Často hledáte, jak…
Obálka vydání 25/2005
25/2005 • 19.–26. 6. 2005

2005/25

Editorial

Editorial

Marek Švehla

Dámy a pánové,

léto se blíží a s ním se i v Respektu objeví o něco méně politiky. Ještě předtím vám ale nabízíme
reportáž ze Slovenska o tom, jaký vliv mají na tamní lidi reformy, které velmi pravděpodobně neminou ani nás. Z reportáže vyplývá, že život pod reformami je trochu složitější, než je zatím česká pravice ochotna přiznat. Nicméně i při pohledu na Slovensko zůstáváme přesvědčeni, že jejich cesta je rozumná a potřebná. Z dalších článků bych rád upozornil na případ ocelářského magnáta Zdeňka Zemka, který se pozoruhodně dokázal zbavit miliardových dluhů a dál podniká. Můžete číst komentář na straně 3 a reportáž na straně 9. A do třetice chci odkázat na kulturní rubriku, v níž najdete článek o tom, proč se v Česku jako zemi se světově proslulými skladateli vážné hudby vůbec nedaří jejich dnešním následovníkům.

Spokojené čtení přeje

Kultura

Architektura mezi utopií a byznysem

Viktor Šlajchrt

Je to vaše zastávka

Markéta Pilátová

Kostým není oblečení, ale filozofická otázka

Tereza Brdečková

Pro umělce je vždycky výhodné mít svou partu či skupinu, ale výtvarnice Ester Krumbachová (1923–1995) nepatřila nikam. Držela se principů moderního umění v práci a bezbřehé svobody v životě a nehleděla, co jí to vynese. Tak se stalo, že její originální styl dodnes nikdo plně nezhodnotil, přestože její práce v oblasti filmového a divadelního výtvarna je přelomová. „Kdo vlastně byla Ester?“ ptá se Věra Chytilová na začátku svého dokumentárního filmu Pátrání po Ester. „Byla to výtvarnice, spisovatelka? Myslela jsem, že jsem ji znala…“ V následujících dvou hodinách pak dojemně i suverénně nakreslí s pomocí pamětníků a archivů portrét zářivé ženy, která žila s vášní a vervou v dobách, kdy se většina lidí pokoušela hlavně ztratit v davu.

Hledá se nový Janáček

Jaroslav Pašmik

Žije dnes v Česku nástupce Dvořáka, Janáčka nebo Martinů? Z pohledu na koncertní programy se zdá, že ne. Skladatelé schopní zaujmout širší publikum i kritiku jako by u nás vymřeli. Dalo by se to samozřejmě svádět na globální úpadek zájmu o vážnou hudbu, věc je ale složitější. Na světových i našich festivalech se totiž současným skladatelům stále aplauduje. Pocházejí ovšem z Finska, Polska, Maďarska, USA nebo třeba Číny. Po Češích se slehla zem.