Zdá se, že i po skoro šedesáti letech od své smrti je prezident Beneš v politice přítomen. Že se skrze něj stále definujeme, potvrzuje i živá debata na stránkách Respektu. Profesor Ivo Možný (Sudetské Němce nevyhnal Beneš, ale Češi; Respekt č. 23/2005) dokonce pozoruhodně odnímá Benenešovi zásadní a integrální roli při politickém zaštítění vysídlení a jako hybatele vidí „vůli lidu“. Jak to tedy je?
Hlubší pohled
Edvard Beneš se ve středoevropském myšlení objevuje na dva způsoby. Ten první je hájený Čechy, Slováky a částečně Poláky. Pod tímto zorným úhlem vystupuje jako zásadní tvůrce československé státnosti a demokratického systému, mistr předpokojové diplomacie a tvůrce protihitlerovské Malé dohody. V neposlední řadě též jako strůjce zapojení Německa do meziválečné Společnosti národů. Zároveň je pro Čechy i na výsost schopným státníkem, který za války pozoruhodně dokázal mocnostem vysvětlit, že další den po
28. září 1938 je až 8. květen 1945. Po první dekádě novodobé svobody pak už odeznívá i debata o jeho roli v únoru 1948, neboť většina Čechů má dnes porozumění pro bezvýchodnost Benešovy situace. Nejživějším odkazem Edvarda Beneše tak zůstává symbolické zaštítění vysídlení obyvatel německé národnosti.
Při bližším pohledu na Benešovy názory však druhého československého prezidenta musíme vyjmout jak z pytle horlivých přikyvovatelů odsunu,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
