Ambiciózní člověk. To by byl asi nejzásadnější rys íránského politika hodžatolisláma Akbara Hášimího Rafsandžáního, jehož jméno je zapsáno v historii tamní islámské revoluce tučným písmem. Oportunista, reformátor, marxista, technokrat, íránský Gorbačov, islámský radikál i muž s krví na rukou, tím vším podle různých výroků je anebo byl. Ve čtrnácti letech odešel z domova a jako nadšeného stoupence ho islámská revoluce vynesla velmi vysoko. Nyní soupeří o úřad prezidenta Íránu, tedy post, který zastával již v letech 1989–97.
Obracíme se k Asii
Ideologie islámské revoluce mladého Rafsandžáního ovládla během islámských studií ve svatém městě Komm, kde byl žákem ájatolláha Chomejního, vlastním jménem Ruholláha Hendího. Účastnil se studentského revolučního hnutí a v roce 1963 spoluorganizoval rozsáhlé nepokoje, které byly předzvěstí islámské revoluce v roce 1979. Šáhův režim, který se pomalu, ale jistě měnil v diktaturu, ho za jeho aktivitu trestal vězněním i mučením (potíráním revoluce se zabývala hlavně obávaná tajná služba SAVAK). Po odchodu Chomejního do exilu emigroval i Rafsandžání. Nejprve do Turecka, Sýrie, Libanonu a Iráku, kde se s Chomejním setkává, a poté ho cesty zavedly do Evropy i USA.
Po vítězství islámské revoluce se stává blízkým spolupracovníkem jejího duchovního vůdce imáma Chomejního, který se do země vrací 1. února 1979. Je Chomejním jmenován do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
