Přední český znalec Číny Martin Hála minulý týden v komentáři otištěném v Hospodářských novinách tuzemským novinářům vytkl, že když píšou o Kubě a Číně, „automaticky aplikují optiku naší vlastní historické zkušenosti“. Autor poté v telefonickém rozhovoru vysvětlil, že se chtěl obout do deklarativních a zjednodušujících popisů především čínské reality, která je od české natolik odlišná, že při jejím popisu může být vlastní zkušenost břemenem.To je zajímavý a nepochybně důležitý postřeh do pranice. Zvlášť v zemi, kde mnozí věří, že je to právě intimní znalost povahy totality, která Čechům pomáhá nahlédnout za nakašírované kulisy a brání jim podlehnout romantickým představám nebo pragmatickým svodům obchodování s lumpem.
Na ten rozdíl narazíte snadno. Vyrazíte na Západ jenom proto, abyste se zase jednou dozvěděli, že vaše země je se svým proticastrovským postojem pouhým přisluhovačem světového imperialismu. Vždyť na Kubě přece není tak zle – školství a lékařská péče jsou tam zadarmo, a o tom se může jiným a jinde jenom zdát. Marně se snažíte v demokracii odchovaného Zápaďana přesvědčit, že to vidí křivě – ze své vlastní zkušenosti s komunistickým školstvím totiž víte, že Kubánci za tyto vymoženosti platí svobodou a že je to mizerný obchod. Dotyčný vaši zkušenost nemá, a čte tudíž Castra po svém. Je nezatížený. Rozumí proto lépe?
Připusťme, že dokola omílaná informace o tisících politických vězňů a pošlapané tibetské nebo ujgurské menšině k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
