Češi by v tuto chvíli udělali nejlépe, kdyby do Bruselu vzkázali: Evropa si zaslouží důstojnou ústavu, zkuste ji tedy napsat ještě jednou.
Česká republika je už rok členem Evropské unie. Ještě zůstávají v paměti vyhrocené diskuse před referendem o vstupu a na stole již máme další žhavé téma – přijetí Evropské ústavní smlouvy. Zatímco v několika zemích je již schválena, v Česku se diskuse o ní teprve pomalu rozbíhá. Svým názorem, proč je dobré míti ústavu, přispěla v minulém čísle Respektu i
, avšak její argumenty jsou značně sporné.
Okurky a identita
Tereza Brdečková píše, že nesrozumitelnost ústavy – jíž se zaklínají její odpůrci – je pouhou legendou. Každý si v ní prý může snadno přečíst to podstatné. S podobným argumentem přišel předminulý týden i ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda: Ústavní smlouva je prý pro občana dostatečně přehledná, neboť je srozumitelně rozčleněna do tří hlavních částí, přičemž nejdůležitější je relativně krátká (třicet stránek) část první týkající se obecného přehledu institucí a část druhá – Listina základních práv Unie. Protože nejdelší a nejkomplikovanější třetí část se týká už jenom konkrétních politik, kterými se budou zabývat již jen odborníci, není prý důležité se jejím studiem zatěžovat. Člověk se pak ale stěží ubrání myšlence: Proč tam tedy proboha něco takového vlastně vůbec je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
