I Češi potřebují čas
Ivan Lamper si pochvaluje, že europoslanci vyzvali Česko k odstranění vepřína v Letech u Písku (Naše Lety nad Evropou, Respekt č. 18/2005), kde se za války nacházel koncentrák pro Romy. Já k tomu dodávám, že v současnosti se v Německu chystají vybudovat pomník obětem Varšavského povstání, při kterém nacisté povraždili několik set tisíc osob. Jak spolu obě záležitosti souvisí? Naznačují, že kolektivní paměť je složitá záležitost a společnost dospívá k přehodnocení jistých neslavných úseků své minulosti často se značným odstupem. Tak jako bylo v Německu po válce snazší a nutnější se omluvit Židům a postavit pomníky obětem holocaustu, než se zabývat povražděnými Varšavany, tak bylo i u nás po roce 1989 snazší zabývat se neskonale většími zločiny komunismu ve srovnání s nepochybnými zločiny druhé republiky, k nimž určitě patří i tábory pro cikány, jak byli Romové tehdy nazýváni.
Kdykoli přijde řeč na evidentní neochotu či neschopnost (nejspíš obojí) Romů přizpůsobit se podmínkám života v civilizované společnosti, zazní ze strany jejich obhájců argument, že to nutně vyžaduje mnohem více času, než uplynulo od pádu komunismu. Jenže i česká společnost potřebuje zřejmě víc než těch 15 let, aby se vyrovnala se všemi svými kostlivci ve skříni, jako je průběh odsunu Němců nebo osud českých Romů. A tak i bez horlivých europoslanců je pravděpodobné, že po čase bude téma &„…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
