Dvě výjimečné osobnosti české architektury první poloviny 20. století mají diváci možnost poznat v Praze. Tou první je Vlastislav Hofman (1884–1964), jehož výstavu s podtitulem Kubista nejtvrdošíjnější představuje Obecní dům. Do dějin moderního umění vstoupil Hofman jako člen avantgardní Skupiny výtvarných umělců, v níž se prosadil jako architekt a tvůrce užitého umění. Ortodoxní atmosféra skupiny je ale expresivnímu tvůrci brzy těsná, vystupuje z ní a na sklonku první světové války spolu s Josefem Čapkem, Václavem Špálou, Janem Zrzavým a dalšími umělci zakládá volné sdružení Tvrdošíjní. To už jej veřejnost zná jako malíře, kreslíře a grafika a později především coby divadelního výtvarníka. Jako architekt se počítá do zakladatelské čtyřky českého kubismu.
•••
Méně známou postavu uměleckých dějin představuje výstava Architekt Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu v galerii Jaroslava Frágnera. Kurátor Zdeněk Lukeš tu objevuje rodáka z Německého Brodu, který spolupracoval s významnými evropskými architekty a v Praze i jiných městech postavil desítky domů a jiných objektů. Od vegetabilní a geometrické secese se postupně dostal ke kubismu, z tohoto období je známá například jeho lampa na Jungmannově náměstí.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
