S disidenty nesnídám

Pro občana této země to zní jako otřesná zpráva. Vláda v Havaně se rozhodla obnovit diplomatické vztahy s těmi zeměmi Unie, které na doporučení Prodiho Evropské komise přestaly zvát na své kubánské ambasády tamní disidenty. Odměnila tak evropskou „vstřícnost a ochotu k dialogu“.

V tuzemsku si mnozí – od pravičáků po levičáky – ještě vzpomenou, jak v prosinci 1988 francouzský prezident Mitterrand v rámci své pražské návštěvy posnídal s českými disidenty. Byla to vzpruha nejenom morální, ale též praktická. Koneckonců i tajná policie si navzdory své bohorovnosti přece jen rozmyslí sebrat člověka, který kráčí z ambasády evropské mocnosti. Takže summa summarum na adresu minulého týdne: Kapituluje-li nějaká evropská země před terorismem, jak učinilo před rokem Španělsko, dá se to pochopit, neboť se pokouší chránit vlastní občany. Ale kapitulují-li evropské země před ničím nehrozící vládou v Havaně, a to na úkor tamních vězňů svědomí, je to pouze ostuda.

Něco za něco

V březnu tomu budou už dva roky, kdy – v době amerického útoku na Irák, tedy v mediálním stínu – Fidel Castro nechal zavřít 75 opozičníků s tresty převyšujícími dvacet let. EU reagovala hned v červnu diplomatickými sankcemi, konkrétně rozhodnutím, že havanské ambasády států EU budou zvát na své akce pronásledované zástupce tamní opozice. Jenže od loňského června Castrův režim propustil čtrnáct vězněných a Evropa se přiklonila k „politice…