Transformace z komunistické totality na tržní hospodářství nás stála přibližně 580 miliard korun. Aspoň to tvrdí ministerstvo financí. Zní to působivě, ale co si s touto sumou počít? A co si pod ní představit? Normálním smrtelníkům z toho jde hlava kolem, vždyť tato částka činí více než dvě třetiny výdajů státního rozpočtu a dalo by se za ni pořídit na dvě stě tisíc třípokojových bytů v Praze. Na druhou stranu, pokud by tohle byla výsledná cena za pád totality, nebylo by to tak špatné. Jenže to tak není: ministerstvo samo upozorňuje, že jde pouze o náklady, které nesl přímo stát, a nejsou započítány výdaje podniků či obcí. Stranou zůstaly i účty za přípravu privatizace či fungování různých speciálních transformačních institucí typu Fondu národního majetku. A ani ten zbytek netvoří jen náklady přímo svázané s řešením problémů vzniklých ještě v období centrálně plánované ekonomiky (například nesplatitelné úvěry na tzv. trvale se obracející zásoby či banky zatěžující novomanželské půjčky s nízkým úrokem platným bez ohledu na inflaci). Právě naopak, takové položky tvoří jen necelou třetinu uváděné částky.
Sociálnědemokratický ministr financí Bohuslav Sobotka předkládá hlavně účet za dlouho odkládanou privatizaci bankovního sektoru a státní průmyslovou politiku. Navíc vzhledem k metodě výpočtu v podobě nesrovnatelné s okolními státy. Proč tedy vůbec tento sumář nesourodých a v podstatě dávno známých čísel zveřejňuje? Oficiálně mu připadalo „přínosné“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
