Dežo Ursiny – vlk, který se nevzdal

Pro většinu lidí, kteří ho potkali, to byl krysař. Šli za ním dobrovolně kamkoli, obdivovali ho jako muzikanta i osobnost. Text písně jeho spoluhráče a přítele Jaro Filipa to vystihuje jasně: „Ja som ten, čo hrával s Dežom, so slovenským pápežom.“ Jeden z nejdůležitějších slovenských hudebníků Dežo Ursiny (1947–1995) zemřel přesně před deseti lety. Vzpomínku zaslouží nejen jeho dílo, ale i postoj, s nímž čelil bolestivému soumraku svého života.

Rieka sa valí

Kytarista neopakovatelného stylu, skladatel podivně vystavěných písní, originální zpěvák poetických textů. Odmlada prošedivělé vlasy a pohledná tvář lámaly dívčí srdce všude, kde se objevil. Žil plnotučně, často hodně zostra. Při nekonečných pitkách se ze sympaťáka měnil v ztělesnění nezodpovědné arogance. Mnozí se mu v takových chvílích klidili z cesty. Jeho přítelkyně, pražská výtvarnice Zdenka Krejčová, na něho v životopisné knize Mariana Jaslovského Pevniny a vrchy vzpomíná jako na člověka protikladů: „Všechny vlastnosti měl v páru. Byl strašně pracovitý a strašně líný. Prudérní puritán a nezvladatelný živel. Někdy trápil lidi a někdy jim pomáhal. Nechtěl být slavný, ale zároveň měl nervy, jestli na koncert přijdou lidi. Někdy měl velmi jasnozřivý zrak a viděl hluboko do lidí i do věcí a někdy překvapivě oslepl. Jedl makrobiotickou stravu a někdy šel do bufetu na sekanou a vlašský salát.…