Je možné zavřít tady za mříže člověka, který vůbec nic neprovedl? A zakazovat mu měsíce či roky i tu nejkratší procházku po nemocničním parku jako trest za to, že jej potkalo veliké neštěstí? Kdo má dojem, že odpověď zní ne, prohrává.
Tady jste nikdo
Když Marcele Pražákové (33) před dvěma a půl lety lékaři pražské nemocnice na Bulovce řekli, že má tuberkulózu, nemohla tomu uvěřit. Trápil ji sice těžký kašel, ale tuhle zprávu nečekala. „Nevím, jak jsem k tomu přišla,“ říká mladá úřednice. „Snad v tramvaji? Nebo na nákupu? Nevím. Vždycky jsem si myslela, že tubera je nemoc bezdomovců, a teď najednou ji mám já?“ Po dvou měsících v nemocnici přišla další rána: „Lékař si stoupl k mé posteli a řekl, že umírám. Bakterie totiž na žádné léky nereagovaly.“ Jedinou špetku naděje skýtalo specializované pracoviště v Prosečnici kousek za Prahou, které se na multirezistentní tuberkulózu zaměřuje.
Bílé domy uprostřed parku vypadaly zvenku vlídně. Pacientka je pozorovala oknem sanitky a vzpomínala na romány, ve kterých se lidé nemocní tak jako ona léčí odpočinkem na čerstvém vzduchu. Uvnitř ji však čekal šok. „Když jsem viděla ty špinavé zdi, oprýskanou lednici, potlučený nábytek, napadlo mě – odtud už živá neodejdu, tohle je poslední štace,“ říká. A za ní se jako stvrzenka pocitů hrůzy ozvalo cvak cvak. „Oni mě zamkli,“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
