Už půl století uplynulo od doby, kdy Allen Ginsberg začal pracovat na své dodnes nejslavnější básni Kvílení. Psal se rok 1955 a Allen před časem opustil New York, kde ho William Burroughs zasvětil do děl Kafky, Yeatse a Rimbauda, a přesídlil do San Francisca. Tam také v červnu téhož roku z Kvílení poprvé veřejně recituje – v bývalé autodílně přebudované na galerii Šest. Výstupem uchvátil Lawrence Ferlinghettiho, majitele prvního výhradně paperbackového knihkupectví a nakladatelství City Lights, který mu ihned poslal telegram: „Kdy dostanu rukopis?“
Kvílení skutečně vychází, ale zpočátku je mimo zájem veřejnosti. Obrat nastává až 3. dubna 1957, kdy právníci Amerického svazu za občanské svobody (ACLU) potvrzují, že kniha podle jejich názoru není obscénní – před několika dny se na ně totiž obrátil Ferlinghetti s tím, že mu celníci zkonfiskovali 520 výtisků knihy, které mu poslal anglický tiskař Villiers Press. O měsíc později dokonce přicházejí dva policisté se zatykačem na vydavatele, čímž se rozjíždí soudní bitva.
Ginsberg s Ferlinghettim se soudu příliš nebáli – opírali se o předmluvu ke Kvílení z pera uznávaného básníka W. C. Williamse a věděli, že hodnotu knihy budou obhajovat uznávané literární autority. Soudce Clayton Horn si navíc důkladně prostudoval veškeré relevantní historické případy cenzury vztahující se k beletrii včetně skandálu okolo Joyceova…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
