Ta nejosobnější věc

Byla to opravdu šaškárna, jak v novinách prohlásil přední český psychiatr Cyril Höschl? Kdo měl pravdu – zoufalí rodiče, nebo s osudem smířený manžel? A kdo má tuhle otázku života a smrti rozhodnout? Příběh Američanky Terri Schiavové, rozebíraný celý minulý týden široce v novinách, asi kdekomu zamotal hlavu. Tamní soud přes protesty Kongresu vyhověl žádosti manžela a rozhodl, že Terri bude po patnácti letech strávených v beznadějném kómatu odpojena od vyživovací trubice a ponechána svému osudu zemřít. Terri už nevnímala a nemohla nic dodat. Přesto její tvář se široce otevřenýma očima dominovala dennímu zpravodajství jako připomínka velkého problému. Ten problém se jmenuje umírání v éře moderní medicíny. Tedy medicíny schopné udržovat život v chodu i po ztrátě všech jeho myslitelných kvalit. Vznikla proto otázka, nakolik mají mít lidé možnost říct: Dost – už prostě nemohu a chci odejít. Většinový hlas naší civilizace zatím říká „nikoli“, důležité argumenty ale ukazují, že se to může změnit.

Tady „musíš“ neplatí

Čím vlastně případ Terri Schiavové vzbudil pozornost? Spor o její osud trvá už roky. Na jedné straně manžel (a zákonný zástupce) žádající odpojení od přístrojů, na straně druhé rodiče lpějící na své dceři. Věřme lékařům, že Terri už nemá šanci vnímat svět, přestože má otevřené oči a slyšící uši. Její mozek už žádné podněty nepřijímá.…