Rok po vstupu řecké části Kypru do EU zůstává ostrov rozdělený, ale cestování je volnější a sever působí na návštěvníka vstřícněji než jih.
Je pátek podvečer a nad Nikósií se začíná smrákat. Míříme do země nikoho – na slavný check-point Ledra Palace, nejstarší a dlouho jediný přechod přes Attilovu linii, hranici mezi „jižním“ a „severním“ Kyprem. Jak to vypadá téměř rok poté, co byl Kypr – přesněji jeho řecká, jižní část – přijat do EU?
Stejným směrem míří překvapivě mnoho lidí a těžko rozeznat, zda tureckých či řeckých Kypřanů. Většina z nich na řecké straně pouze mávne identifikační kartou a jde za nezájmu policistů dále do nárazníkového pásma spravovaného vojáky OSN. Nás díky exotickému vzhledu (blond vlasy a modré oči) policisté zastavují. Po ústním zjištění, že jsme z Česka, členské země EU, však zájem opadne a jdeme dále. Za chvíli se ocitáme před pasovou kontrolou Turecké Kyperské republiky. Procedura je jednoduchá: vyplníme dotazník sestávající ze tří údajů (jméno, číslo pasu a národnost), jsme zapsáni do počítače a na dotazník, který představuje vízum, dostaneme vstupní razítko. A můžeme jít.
Bereme liry i libry
Již první kroky dávají tušit, že jsme v jiném světě – v malém Turecku. Zmizela alfabeta a objevila se latinka. Na každém významnějším místě je podobizna Atatürka. Kdekoli lze platit tureckými lirami i kyperskými librami – na jihu se turecké liry…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
