„Nepamatuji si, že bych slyšel novoroční projev, který by se mi líbil tak jako právě tenhle,“ vyznal se už 1. ledna odpoledne Miroslav Kalousek. „Byl vyvážený, státnický, pojmenoval zásadní priority společnosti, byl dostatečně optimistický a povzbuzující.“ Ta chvála budí údiv. Na co se to předseda lidovců vlastně v televizi díval? Vždyť Klausova prezidentská řeč nebyla vyvážená či optimistická ani v nejmenším.
Není samozřejmě důvod, proč by měl být novoroční projev vyvážený, když je to svého druhu bilanční komentář. Jenže Václav Klaus píše své televizní proslovy z pozice otce národa, a proto se jisté všeobjímající „vyváženosti“ snaží ze všech sil dosáhnout. Letos se rozkročil takto: „Za něco jsme se pochválili, ale za něco jsme na sebe pyšni nebyli. Z něčeho máme velikou radost, něčeho je nám moc líto.“ Když ale došlo na skutečné hodnocení, rok 2004 Klausovýma očima byl výhradně přehlídkou neštěstí, proher a nepodarků: ve světě války, teror a přírodní pohromy, doma nesplněné vládní sliby, „blamáž s trojím jmenováním“ evropského komisaře, ekonomika roste málo, nezaměstnanost neklesla… Výjimkou byly jen volební úspěchy pravicových hejtmanů a parlamentní opozice (setřást ze sebe kabát partajního šéfa se Klausovi přes všechny sliby dosud nepodařilo).
Prezident může vidět uplynulé měsíce tak pesimisticky, jak je mu libo. Ale proč tak nadšeně přitakává předseda koaliční strany, který za politiku roku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
