Přední osobnosti české avantgardy se vesměs narodily počátkem minulého století, ale stá výročí jejich narození nebyla v uplynulých letech slavena nijak okázale. Rozpaky budilo hlavně jejich nadšené komunistické angažmá, s nímž se některé po roce 1948 hladce podřídily podmínkám stalinismu a využily je – občas i dost nechutně – k budování kariér. Dobrodružná tvořivost, s jakou avantgarda razila v meziválečném období cestu nové senzibilitě, nicméně dodnes fascinuje a rozhodně se nedá mlčky obejít. Otázka, jak pohlížet na obdivuhodně nadané umělce, kteří se zapletli s totalitním režimem, vyvstala loni nejvýrazněji v souvislosti s jubilejními oslavami E. F. Buriana, skvělého divadelníka a muzikanta, ale později také prominenta temné gottwaldovské éry. Další příležitost k podobné debatě nabídla na podzim výstava výtvarných prací básníka Vítězslava Nezvala v Olomouci a nejnověji velká retrospektiva Adolfa Hoffmeistera v pražském Domě U Kamenného zvonu (do 20. 2. 2005).
Všestranný profesionál
K oběma výstavám byly vydány knižní publikace, které lze vnímat jako celkem solidní východiska k úvahám o rozporných osudech obou umělců. Ta nezvalovská sleduje okrajovou tvorbu, které se básník věnoval více méně diletantsky z tvůrčího přetlaku, a navenek působí spíš jako příležitostná kuriozita. Olejomalby jednoho z nejmocnějších velmistrů komunistické kulturní fronty jsou prostinké a neumělé, díky tomu však překvapivě odzbrojující, a jeho fotografie…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
