Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Hackenschmiedův americký sen

Za spolurežii dokumentu To be Alive! dostal v roce 1965 Oscara, newyorské Whitney Museum of American Art jej zařadilo do prestižní bilance nejdůležitějších amerických umělců 20. století, ale v rodných Čechách se o něm příliš nemluví. Letos v únoru uplyne pětašedesát let od chvíle, kdy se pražský filmař a fotograf Alexandr Hackenschmied vydal přes oceán a pod jménem Hammid tu začal nový život a kariéru. Rozsáhlou retrospektivu jeho díla, která začala minulý týden ve Francouzském institutu, Ateliéru Josefa Sudka a kině Ponrepo v Praze, tak můžeme vnímat jako opožděnou poctu jednomu z posledních žijících velikánů českého avantgardního umění.

Fotografie: Alexander Hackenschmied. Foto: autor • Autor: Respekt
Fotografie: Alexander Hackenschmied. Foto: autor • Autor: Respekt

Za spolurežii dokumentu To be Alive! dostal v roce 1965 Oscara, newyorské Whitney Museum of American Art jej zařadilo do prestižní bilance nejdůležitějších amerických umělců 20. století, ale v rodných Čechách se o něm příliš nemluví. Letos v únoru uplyne pětašedesát let od chvíle, kdy se pražský filmař a fotograf Alexandr Hackenschmied vydal přes oceán a pod jménem Hammid tu začal nový život a kariéru. Rozsáhlou retrospektivu jeho díla, která začala minulý týden ve Francouzském institutu, Ateliéru Josefa Sudka a kině Ponrepo v Praze, tak můžeme vnímat jako opožděnou poctu jednomu z posledních žijících velikánů českého avantgardního umění.

Na cestě k experimentu

Loni šestadevadesátiletý internacionál se narodil za Rakousko-Uherska, v roce 1907 v Linci, ale vyrůstal mezi fabrikami pražského Karlína. První světovou válku zažil jako školák: pamatuje, jak chodíval do fronty na potravinový příděl a jaké pózy zaujímali na propagandistických obrazech císaři Vilém II. a František Josef I. Charakteristické je, že muž s neobyčejným kulturněhistorickým rozhledem nenašel trpělivost k završení vysokoškolského vzdělání. Z architektury zběhl pro „ty spousty zbytečného rýsování“, jak psal v září 1932 z Paříže matce, emancipované redaktorce časopisu Pestrý týden. Lákala jej estetika, jenže nakonec nedokončil ani tu. Zajímal se hlavně o to, jak dělat filmy. Nudily ho však tehdejší…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].