Rozhodujícím faktorem každé politické revoluce je čas. Co se v revolucích odehraje během hodin, v běžných podmínkách trvá měsíce; dny odpovídají rokům. Revoluce jsou proto úspěšné, pokud jsou rychlé. Samozřejmě musí mít i schopné vůdce, kteří se umějí správně a především rychle rozhodovat. Ukrajina takové štěstí neměla.
Dění na Ukrajině nebylo sporem mezi dvěma volebními vítězi, premiérem Viktorem Janukovyčem a opozičním Viktorem Juščenkem, alespoň v první řadě ne. Šlo o spor mezi starou a novou mocí, mezi dosavadním prezidentem Leonidem Kučmou a Juščenkem. Má-li se změnit Ukrajina, musí padnout především Kučma, protože on zosobňuje a kontroluje systém. Kučma však stále zůstává – ve jménu stability, aby se prý Ukrajina nerozpadla. Moc se nezhroutila během prvního týdne revoluce a teď už stojí stále pevněji. Ukrajinská revoluce se stala jen politickou krizí, což je podstatný rozdíl.
Jen úředník, ne vůdce
Na konci prvního týdne svého života (v sobotu 27. listopadu) byla ukrajinská revoluce na vrcholu: v ulicích Kyjeva a dalších měst demonstrovalo více než milion lidí, ozbrojené složky se začaly rozkládat a přecházet na stranu opozice. Vůdci opozice měli strategickou iniciativu a diktovali podmínky: prezident Kučma musel pod tlakem požádat Nejvyšší soud, aby zastavil zveřejnění výsledků voleb a prohlášení Viktora Janukovyče za vítěze, parlament označil volby za nelegitimní atd. Toho dne a v tomto bodě se však situace zlomila a revoluce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
