Už za tři týdny, 17. prosince, zahájí Evropská unie přístupové rozhovory s Tureckem. O tom, zda se má sedmdesátimilionová muslimská země rozložená na dvou kontinentech přičlenit k EU, se už léta vedou vášnivé spory. Co ale říkají samotní Turci?
Istanbul a Asie
Hasan Kurt zvolna míchá jablečný čaj, usrkne horkou tekutinu a pak rozvážně řekne: „Tahle země na vstup do Unie ještě není připravená.“ Jsme v restauraci Dogan na břehu istanbulského zálivu Zlatý roh. Právě skončil ramadán a na čerstvou rybu sem vyrazily celé rodinné klany. Panu Kurtovi je sedmatřicet a v restauraci pracuje už dvanáct let, posledních osm jako šéfkuchař. „Kdyby šlo o Istanbul, mohl být v Unii už před lety,“ pokračuje. „Istanbul je Evropa. Ale zbytek země, to je chudá, nevzdělaná a po všech stránkách zaostalá Asie.“ Rozložitý muž s olivovou pletí a temnýma očima tvrdí, že ví, o čem mluví – narodil se do rozvětvené kurdské rodiny na jihovýchodě země. Jeho rodiče si kromě něj pořídili dalších jedenáct potomků. „Nic moc se tam od té doby nezměnilo. Lidé tam pořád mají dvanáct, patnáct dětí. Jak chcete, aby jednou byly vzdělané, když musejí začít co nejdřív pracovat? A když rodiče prodávají své dvanáctileté dcery ženichům?“ ptá se řečnicky pan Kurt. Sám si se svou ženou po „evropském vzoru“ pořídil už jen dva syny a dceru, jimž chce dopřát univerzitního vzdělání.
Statistiky dávají Hasanu Kurtovi v lecčems za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
