Původní profesí stavební inženýrka Anna Zonová (1962) vydala letos svoji druhou knihu, román Za trest a za odměnu. Oproti jejímu povídkovému debutu Červené botičky nelze přehlédnout až neuvěřitelný posun v kvalitě jazyka. Od v podstatě tuctového příběhu, který vypráví sice stylově čistě, ale sterilně, k strhujícímu textu s nebývalou dynamikou, expresivitou a překvapivou stavbou vět. Prakticky neznámé autorce se podařilo napsat román, kterým se přiřadila k tomu nejlepšímu ze současné české prózy, ke knihám Jáchyma Topola, Jana Balabána, Petry Hůlové nebo Petra Payna.
Tři hlasy
Navenek je kniha Za trest a za odměnu pouze freskou nesouvisejících tragických gagů naší poválečné historie. Vnitřně je ale pevně spojuje motiv trestu a odměny v lidském životě. Vtipálek osud obojí rozdává podle vlastní logiky – uběhne několik let a odměna se ukáže být trestem, a naopak. A to jak ve společenském, tak privátním rozměru.
Vyprávění Zonová svěřila několika průvodcům, divák má tak bojiště osvícené z více stran.
Lise, žena komunistického pohlavára, je jedním z hlasů. Spolu s manželem vzali komunismus vážně. Po válce začali budovat lepší svět – bez Němců, bez Židů, bez církve a bez zrádců všeho druhu. Byli odměněni mocí nad druhými. Odměněni možností snadno žít a vymýšlet blahobyt pro dělníky a rolníky stejně jako efektivní způsob poprav nepohodlných. Najednou je ale všechno…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
