Osud civilizace formují sbory profesionálů ve významných centrech. I proto si média na celém světě minulý týden vychutnávala představu, že o nadcházející éře rozhodli řadoví voliči v Ohiu, což sluchu velkoměstských floutků zní tak trochu jako burani v Buranově. Kdyby svou povídku Zrádce národa v Chotěboři napsal Jaroslav Hašek o Americe, situoval by ji nejspíš právě někam na Středozápad, kde už z místních názvů čiší maloměstský poklid.
Haškův zrádce národa vinou průjmu zneuctil dub, pod nímž odpočíval Žižka. V Ohiu by se mohl podobně prohřešit na památce Čingašgúka, neboť se tam od časů posledních Mohykánů nic moc strhujícího nestalo. Ani slavná knížka Sherwooda Andersona Městečko v Ohiu (v originále Winesburg, Ohio) nemá strhující děj. Spíš naopak. Zobrazuje každodennost lidí, kteří si nepřetržitě uvědomují, že vše zajímavé se děje někde jinde, ale ta divná tesknota a nenaplněnost dodává jejich přežívání zvláštní rozměr: nutí je víc snít, přemýšlet a toužit. Když jsem ji poprvé četl, ještě jako pražský teenager, dostal jsem dobrodružnou chuť prožít si něco takového na vlastní kůži. Podruhé jsem se k ní vrátil v odlehlém maloměstě, kam jsem se opravdu na pár let přestěhoval. Připadala mi ještě výstižnější. Zachycovala i to, co jsem poznal teprve tam, totiž že touha po něčem jiném drží sama sebe na uzdě ostražitostí ke všemu, co přichází odjinud. Obzvlášť velké naděje působí v prostředí, kde se ani ty malé většinou nesplní, krajně nedůvěryhodně.
Ohio dávno…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
