Galerie v novém nádvorním areálu České pojišťovny v pražské Spálené ulici zahájila činnost letos v květnu prezentací děl Václava Stratila. Čtvrtou v pořadí se nyní stala výstava obrazů Jaroslava Horálka (1954–1991), který rovněž patřil ke generaci, jejíž přirozený nástup ochromila normalizace, a proto se dnes zdá tak trochu vynechaná. Najdeme tu díla z posledních pěti let jeho života. Ta starší prozrazují především zaujatost malířstvím a jeho specifickými hodnotami. Kvaše i plátna z let 1990 a 1991, kdy Horálek opakovaně pobýval na francouzském venkově a v Čechách se podílel na restaurování nástěnných maleb Josefa Váchala v Litomyšli, znamenají suverénní přechod k svěží bezprostřednosti citu i výrazu. Zdá se, že smrt uzavřela dílo ve vrcholném okamžiku, zřejmě by však dospělo i k dalším vrcholům.
•••
V Muzeu umění Olomouc probíhá do 21. listopadu výstava Hra v kostky – Vítězslav Nezval a výtvarné umění. Nadaný básník, jenž na rozdíl od svých souputníků ztělesnil s jistým švihem i neblahý vývoj českého intelektuála od radikálně svobodného snění avantgard k nejzatuhlejšímu stalinismu, tu je představen okrajovou tvorbou na poli výtvarném. Jeho surrealistické hrátky s dekalky, více méně náhodnými otisky barev v podobě snových abstrakcí, působí jako milé antikvity již uzavřené éry. Neobyčejně svěže však působí jeho fotografie, v nichž díky zázračné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
