„Vím, že se něco musí změnit. Nemám ale nejmenší tušení, jak to provést,“ svěřila se reportérům BBC minulý týden nešťastná haitská úřednice Aline Goncourtsová na ulicích hlavního města Port-au-Prince posetých mrtvolami. Není sama. Haiti už letos postihly dvoje záplavy, jeden státní převrat a teď právě prožívá ozbrojené povstání. Země se propadá do chaosu s jedinou palčivou jistotou: bez cizí pomoci se neobejde. Jenže k účinné pomoci zvenčí je potřeba shoda. A ta neexistuje.
Pyramidy a narkopeníze
Haiti se před patnácti lety dopracovalo k demokracii: charismatický katolický kněz Jean Bertrand Aristide získal sliby o přerozdělení majetku podporu většiny chudých obyvatel a vyhrál se 70 % hlasů první demokratické volby. Pokus o lidovládu však nevyšel. O devět měsíců později už Aristide prchal před jednotkami generála Cedrase placenými z peněz kolumbijských drogových kartelů do exilu ve Spojených státech.
OSN uvalila na nejchudší zemi Ameriky ekonomické sankce, jinak se ale nedělo nic. Pak se však na floridské pobřeží nahrnulo 40 000 haitských uprchlíků a Američanům přestala být situace za humny lhostejná. Clintonova administrativa po dlouhém váhání a na nátlak svých černošských senátorů a kongresmanů vsadila na Aristida a za doprovodu námořní pěchoty ho v roce 1994 dosadila zpátky. Republikáni nepovažovali vojenský zásah za oprávněný, neboť podle nich Haiti nepředstavovalo nebezpečí pro zájmy USA ani pro mezinárodní bezpečnost.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
