Kdysi revoluční Gipsy Kings jsou stále tou nejslavnější, i když zdaleka už ne nejsyrovější romskou skupinou. Jejich nedávná alba ztratila dřívější jiskru, rytmickou dřeň kytar zředily stereotypní hitové recepty, z jadrného stylu se stala lehce identifikovatelná kulisa. Letošní album skupiny, příznačně nazvané Roots (Kořeny), ale znamená zásadní obrat. Pro ty, kdo skupinu odepsali, je důvodem k přehodnocení.
Z rautu na stadiony
Gipsy Kings vydali své první album v roce 1988, kdy byla romská hudba pro běžného Evropana čímsi krajně exotickým. Ostře rytmické skladby a syrový španělský zpěv ale zabraly: kapela oslovila anglosaské publikum přesto, že její tvorba pramení z úplně jiných hudebních souřadnic. Andaluský styl flamenco vznikl v romských komunitách jižního Španělska a během uplynulého století se rozvětvil na řadu odnoží. Jeho emocionální rozpětí sahá od hlubokého smutku až po bujaré veselí, a k těm nejradostnějším rytmům žánru patří rumba. Přistěhovalci z Andalusie šířili svoji hudbu dál na sever až do kraje u ústí řeky Rhôny, zvaného La Camargue. Právě odtud pocházejí Gipsy Kings. Z jihu importovaná hudba má v jejich podání expresivnost mateřského žánru z Andalusie, ale přitom se drží spolehlivého rytmu, ovlivněného Latinskou Amerikou. Znalci říkají tomuto hybridnímu stylu katalánská či cikánská rumba.
Osmičlennou sestavu Gipsy Kings tvoří potomci dvou slavných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
