Špinavé střepy kubánské mizérie

„Raúl Rivero je neobyčejně vtipný a zábavný člověk, dobře si na něj vzpomínám. Chodili jsme spolu na čtení poezie a na večírky,“ naklání se ke mně v tramvaji náš zbrusu nový kubánský učitel španělštiny Manuel García a prohlíží si obálku knihy, kterou držím v ruce. „Sedí ve vězení,“ opáčím. „Ano, já vím,“ smutně pokrčí mohutnými rameny Manuel. Naštěstí není sám, kdo na Raúla Riveru nezapomněl.

V pražské kavárně Square se totiž minulý pátek sešla spousta politiků, bývalí prezidenti, velvyslanci, umělci, nakladatelé, překladatelé a organizátoři celé akce ze Společnosti Člověk v tísni. Všichni přišli předat symbolický vzkaz devětapadesátiletému novináři, spisovateli a básníkovi, jenž se nemohl dostavit. Spolu s dalšími sedmdesáti pěti lidmi padl do osidel loňských masových zatýkání na Kubě. Hosté v kavárně vítali český překlad Riverovy knihy Důkazy spojení a celou prosklenou elegantní místností vibrovala jednoduchá věta: Myslíme na tebe.

Slupky jemně podusíme

Dvacet let, čili zbytek života by si měl Raúl Rivero odsedět ve smrduté tropické cele v jedné z nejhorších kubánských věznic Canaleta. Ředitel nezávislé tiskové agentury Cuba Press, nositel letošní ceny UNESCO World Press Freedom Prize, básník a veselý člověk se s oficiálními kubánskými strukturami rozešel ve zlém už v roce 1989, kdy podepsal tzv. Chartu intelektuálů s požadavkem…