Každý rok vypukne na světě podle různých odhadů v průměru 3–6 bankovních krizí, které vedou k masovému vybírání vkladů, zavírání velkých bank a mohou ochromit – tak jako v Argentině – celou zemi. Jen náklady z veřejných rozpočtů na řešení důsledků bankovní krize mohou dosáhnout 50 procent hrubého domácího produktu, jako se to stalo v Chile či v Indonésii. Britský týdeník The Economist dokonce loni označil banky za nejnebezpečnější ekonomické instituce v dějinách lidstva. V souvislosti s potížemi ruského bankovního sektoru v uplynulých měsících se pojem bankovní krize opět objevil v regionu střední a východní Evropy. Pravda, postkomunistické země, které letos vstoupily do EU, se vyznačují posíleným bankovním dohledem a (na rozdíl od Ruska) převážně zahraničním vlastnictvím bank, což nepochybně snižuje riziko bankovních krizí. Také dostupné ukazatele finančního zdraví bank v těchto zemích nenaznačují zásadní problémy. Bylo by ale naivní se domnívat, že menší či větší nesnáze se bankovním systémům ve střední a východní Evropě nutně vyhnou. Zkušenosti skandinávských zemí z počátku 90. let nebo nedávné potíže německých bank ostatně potvrzují, že ani vyspělé země nejsou imunní proti bankovním problémům.
Pozor na růst úvěrů
Jak poznat blížící se bankovní krizi? Na základě výzkumů řady centrálních bank a dalších finančních institucí lze říci, že mezi klíčové proměnné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
