2004/37

Pokud bychom měli možnost stavět nová města, jaká by byla? Ta otázka vzbuzuje zvědavost. Dokázali bychom to alespoň tak dobře jako naši předci? Jak by se v nich žilo? Brzy se budeme moci přesvědčit na vlastní oči. Před největšími tuzemskými sídly – Prahou, Brnem a Ostravou – se otevírá unikátní možnost zásadním způsobem dostavět svá centra. Jak to všechno dopadne? „Dříve vznikalo historické centrum po staletí, dnes to má být za několik let,“ poukazuje na jeden z paradoxů rozvoje dnešních měst historik architektury Jan Lukeš. Ještě dost času měla západní města, která měnila svoji tvář po druhé světové válce a v dalších padesáti letech. Za železnou oponou to ale bylo jinak. Příkladem je Berlín. Ještě před patnácti lety mu vévodila betonová zeď, kterou z východní strany lemovala minová pole střežená vojáky a v důkladném odstupu od zdi pak šedivé stěny starých činžáků a dokonce zbytky někdejších říšských úřadů. Ze západu zůstalo vše tak, jak to vypadalo na konci války po odklizení sutin. Táhla se tu rovná planina s hromadami hlíny a ostrůvky kopřiv. Zatímco NDR střežila, aby se ke zdi nikdo z jejích občanů nemohl přiblížit, Západní Berlín trpělivě čekal na chvíli, kdy zeď padne a začne se stavět nové centrum spojeného Berlína.

Historicky první tuzemský bankovní tunel zřejmě zůstane nepotrestán. Soudkyně Dana Pacholíková v minulých dnech už podruhé vrátila k došetření dvanáct let starý případ krachu Kreditní a průmyslové banky. Policie sice během desetiletého vyšetřování obvinila majitele banky Antonína Moravce z několika trestných činů se škodou v řádu stovek milionů, ale podle soudu bylo vyšetřování příliš odbyté. Navíc během mnohaletého putování se z policejního spisu ztratila řada dokumentů, bez nichž je odsouzení Moravce takřka nemožné.

Publicistický tým České televize získal novou posilu – někdejší reportérku Novy Lenku Královou. Jde ovšem o nanejvýš spornou událost. Jak vyplývá z řady dokumentů a koneckonců i z přiznání samotné novinářky, slečna Králová na Nově v 90. letech pracovala jako agentka BIS a jednu z klíčových reportáží natočila pod vedením svých řídících důstojníků. Šéfové veřejnoprávní publicistiky nejsou schopni vysvětlit, proč přijímají člověka, který se podílel na zpravodajských hrách. „Byla chyba, co jsem udělala, a už pro BIS nepracuji,“ říká slečna Králová. Její kolegové z pořadu Reportéři jsou ale znepokojeni: v některých dílech se zveřejňují přísně tajné informace a BIS by pochopitelně ráda věděla, jak a od koho se novináři tyto údaje dozvídají.

Naše neochota kultivovat zdejší systém rozdělování veřejných peněz popíchla Brusel k rychlé odpovědi: Evropská komise nám zablokovala možnost čerpání peněz z programu Phare. Totéž potkalo všechny nové členy Unie s výjimkou Maďarska a Malty. A je to vlastně dobrá zpráva. Počkat si nějaký čas na čtyři miliardy korun výměnou za průhledná pravidla pro jejich rozdělování se vyplatí. O to víc, že se hraje také o průhlednost rozdělování mnohem větší částky – jen do roku 2006 jde o balík až osmdesáti miliard korun ze strukturálních a dalších fondů EU.

Zase máme za sebou ten téměř mystický den, 1. září, začátek školy. Jeho náboj se dá shrnout do jednoho slova – očekávání. Nezaškodí proto trochu prozkoumat, co nás, rodiče, v novém školním roce asi tak čeká. Na co se máme připravit, nám naznačila ministryně školství Petra Buzková v rozhlasovém rozhovoru na BBC den před začátkem školy. Mimoděk totiž poodhalila změnu, kterou zdejší úředníci a politici prošli za posledních pár let. Naučili se říkat to, co chce veřejnost slyšet. Zdaleka to však neznamená, že takové věci také skutečně dělají.

Vyhrajeme nevyhratelné? To není jen jeden z už proslulých breptů současného amerického prezidenta, ale zcela reálný problém, nad kterým by se měli zamýšlet především Bushovi odpůrci, nechtějí-li být sami považováni za defétisty. Tento pátek uplynou tři roky od 11. září 2001, dne, kdy teroristé zaútočili na Ameriku a začala globální válka proti nim. Zároveň se celý uplynulý týden nesl ve znamení terorismu – v Rusku, Iráku i jinde. Při pohledu na tyto zprávy může člověka přepadnout beznaděj. Lze vůbec takovou válku vyhrát? Titulní strany novin ovládlo Rusko. Nejprve dvě letadla poslaná k zemi čečenskými „černými vdovami“ – 90 mrtvých. Pak výbuch u moskevského metra provedený jejich kolegyní – nejméně 10 mrtvých. A ve středu něco dosud neslýchaného. Komando zatím nejasného organizačního či etnického složení, leč bojující za čečenskou věc, obsadilo školu v severoosetském Beslanu a získalo přes tisíc rukojmích včetně dětí školního i předškolního věku. Navzdory výhrůžkám vraždami dětí při případném útoku (50 za mrtvého teroristu, 30 za zraněného) zaútočila v pátek speciální jednotka. Svět zažíval určité déja vu z října 2002, kdy teroristé obsadili moskevské divadlo Dubrovka. Také tehdy zaútočily bezpečnostní síly bez ohledu na životy rukojmích. Po zkušenosti s neochotou ruských úřadů při zveřejňování podrobností o akci v Dubrovce je na místě skepse i v případě Beslanu. Kolik tam zůstalo mrtvých? Kolik z nich rukou teroristů a kolik kulkami vojáků? Jen těžko se to někdy dozvíme přesně.

Zní to jako krásná pohádka. Černošský chlapec z rozvedené rodiny překoná všechny životní překážky a vyrovná se s rasistickými předsudky zakořeněnými ve své zemi. V době dospívání pak nepodlehne nástrahám gangů, tak jako mnozí jeho kamarádi, ale vystuduje práva na nejprestižnější univerzitě v zemi. Letos na podzim má velkou naději stát se třetím černošským senátorem v historii a podle některých médií možná jednou i prezidentem. Řeč je o Spojených státech a Baracku Obamovi (43), který se pro spoustu lidí stal zosobněním amerického snu.

Více než kdykoli v minulosti reagují dnes umělci na napjatou situaci ve světě. Snad nejzřetelněji je to patrné ve filmu a hudbě. Pozadu za tímto trendem nezůstává na své nové desce Medúlla ani islandská zpěvačka Björk (38). V jejím případě ovšem tolik nejde o protibushovskou konfrontaci nebo stesk nad bezstarostnými časy před 11. zářím, jimiž posluchače vydatně zásobují rockeři a rapeři. Své rozpoložení dává umělkyně najevo spíše hlubokým ponorem do prastarých časů, kdy svět ještě nebyl rozpolcený, hledáním inspirace v živočišném a pospolitém primitivismu, touhou po duchovním očištění. Svůj tvůrčí posun Björk stvrzuje i podobou alba: na nahrávce bychom marně hledali hudební nástroje, Björk si vystačila téměř výhradně s doprovodem lidských hlasů.

Nicolae Birdan (29) z moldavské vesnice Minjir na první pohled vypadá jako každý jiný zdravý muž. Stejně jako všichni v jeho okolí také každý den od časného rána do pozdního večera tvrdě pracuje na svém hospodářství. Záchvaty nevolnosti, bolesti hlavy a jizva táhnoucí se přes celý levý bok až k páteři však dávají tušit, že tak úplně v pořádku není. Je to už pět let, co přišel o svou ledvinu. Prodal ji. Jeho rodině to sice přineslo střechu nad hlavou i životodárné pole, ale Nicolae už tuší, že těžce podlomené zdraví mu nedovolí dlouho na něm pracovat.

Nikoli náhodou si Republikánská strana vybrala New York za místo svého konventu. Teroristický útok z 11. září, které toto město zažilo před třemi lety, se stal událostí, která definovala první volební prezidentské období George W. Bushe. Následná válka proti terorismu dodnes jednoznačně ovlivňuje vše, co současná administrativa činí. A protože voliči se teroristů obávají, je nutné je přesvědčit, že právě současný prezident dokáže zajistit bezpečnost Ameriky.

Rámeček
Anselm Grün se narodil roku 1945 v Junkershausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münsterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet jeho titulů (knih a zvukových nosičů) vyšlo také v češtině.
Konec rámečku

Tvrdíte, že katolická církev ztrácí schopnost „uzdravovat vnitřní zranění, která si lidé nesou životem“. Čím to je?
Začalo to v osvícenské době, kdy se z naší církve začal vytrácet smysl pro duchovní zkušenost a církev se omezila na zvěstování mravních zásad. Jakmile etika ztratí kontakt s duchovní zkušeností, zůstane z ní jen moralizování.