Rychle napsat, rychle vydat a další

Básnířka Natálie Kocábová (20) je mezi současnými mladými literáty vskutku výjimkou. Zatímco slovesných debutů mladé generace si média všímají zřídkakdy nebo spíš vůbec, kolem každé knížky Kocábové se točí jak bulvár, tak seriózní periodika. Nejinak je tomu i s její nedávno vydanou novelou Schola alternativa. Jenže jde ještě vůbec o text? Nepředkládá Kocábová a její nakladatel Mladá fronta čtenáři jakousi univerzální cibuli, z níž si může každý odloupnout podle libosti – jeden obrázek mladé a pohledné maminky, jiný portrét rozzlobené dcery známého otce a třetí třeba črtu, na které se skví veleúspěšná a talentovaná literátka?

Monarcho, slyšíš mě?

Hned na záložce autorčiny prvotiny, básnické sbírky Slyšíš mě?, čteme sugestivní fráze z pera odpovědného redaktora Roberta Kubánka. Píše se tu mimo jiné o „populární zpěvačce a herečce“, která je literárně činná od dvanácti let, a proto její slovesný debut bezpochyby „vnímavé čtenáře potěší invencí a vyzrálostí“. Devadesáti-stránkové básnické „best of“ však nic moc vyzrálého a invenčního nenabídlo. Vzhledem k věku autorky to snad nikdo ani nečekal. Básnířka se ve své poetice přihlásila k tradiční revoltě tvůrců beat generation a jejich odmítavé, protispolečenské gesto, jejich romantické hledání novodobého ideálního příbytku pro život probarvila naturalistickými popisy univerzálního hnusu a…