V ranním vysílání BBC nedávno říkali, že protikuřácké tažení v USA má i své negativní dopady. Nedokouřené, chvatně típnuté oharky cigaret, které v prostorách, kde je kouření zakázáno, odhazují nezřízení tabakisté v panické hrůze z přistižení, zavinily prý už bezpočet požárů. Před lety by se taková zdánlivě nevinná zpráva ve vysílání západní rozhlasové stanice dala vnímat jako ideologická diverze, poukazující na kvalitu kapitalistického kuřiva. Dnes už si však u nás sotva někdo vzpomene na věčně zhasínající bétéčka či klejky, jež by pořádně rozdýmal leda kompresor.
Ohnivzdorné cigarety patřily k socialistickému koloritu stejně jako hluché telefony nebo fronty na maso. V souvislosti s nejnovější americkou zkušeností se pamětníkovi vybaví známý bolševický bonmot, že „kdo chce zapalovat, musí hořet“. Neskrývá tato omšele aktivistická poučka moudré varování? Nehořlavý tabák nic moc nezapálí, to dá rozum. Bůhví, na jakých tunelářských lumpárnách by se už tehdy lidé domlouvali, kdyby telefony fungovaly spolehlivě. A maso by se taky nemělo moc jíst, jak nás poučují korektní média svobodného světa – jednak obsahuje zhoubný cholesterol a jednak pochází z našich živočišných bližních, jejichž vraždění a pojídání představuje odpudivý projev antropocentristické zvůle.
„Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; nic nového pod sluncem,“ tvrdí biblická kniha Kazatel, jejíž autorství legenda připisuje králi Šalamounovi.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
