Třicátého června zažije Irák přelom. Po roce a čtvrt opět získá suverenitu, leč tentokrát postavenou na demokratických základech a s posvěcením světového společenství. V ten den lze očekávat na jedné straně oslavy, zvýšenou aktivitu teroristů, ale především zájem celého světa. Jenže ta hlavní přelomová rozhodnutí, byť méně ceremoniální, padla počátkem minulého týdne, a sice v časovém souběhu oslav 60. výročí vylodění v Normandii, hladkého přijetí irácké rezoluce v Radě bezpečnosti OSN a summitu nejvyspělejších zemí planety, skupiny G-8. Při těchto příležitostech napravovali vzájemné zpřetrhané vazby státníci, kteří se po 11. září 2001 zaklínali solidaritou s USA, ale už během příprav útoku na Saddáma Husajna se s administrativou George W. Bushe rozešli.
Výsledek nového konsensu v OSN leží od úterka na stole. Není ideální či stoprocentně naplňující představy všech mocností, ale zaplaťpánbůh za něj. Naposledy bylo možné podobnou shodu najít snad koncem roku 2001. Nyní lze říci, že celý svět legitimizoval nově jmenovanou iráckou vládu, vojenskou přítomnost spojenců v zemi, ale zároveň stanovil i konec tohoto mandátu – po volbách, z nichž vzejde první řádný parlament, nejpozději v lednu 2006.
Vítězství 15:0
Rezoluce, která má přechod Iráku k plné suverenitě řídit, obsahuje tyto hlavní body: prozatímní vládě budou podléhat irácké ozbrojené síly a policie, ale nikoli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
