Právě před rokem Francii ochromily masivní stávky: šlo mimo jiné o změnu systému intermittence, neboli sociální podpory kulturních profesionálů (tzv. intermitentů). Spektakulární stávky a demonstrace patří k francouzskému folklóru, jenže tentokrát šlo do tuhého. Rozhodnutí omezit systém podpor umělců se zdálo nezvratné, a ačkoli je nakonec revokoval nový ministr kultury, věc zdaleka není uzavřená. Intermitenti na sebe znovu upozornili manifestací během festivalu v Cannes, kde se k nim připojil i nadcházející laureát Zlaté palmy Michael Moore.
Ale oč vlastně jde? Zjednodušeně řečeno, lidé „od kultury“ na volné noze mají díky tomuto systému nárok na podporu v nezaměstnanosti. Pokud odpracují určitý počet hodin, dostávají po zbytek roku peníze a pojištění a mohou si „tvořit pro sebe“. Fond je financován z příspěvků samotných umělců a ze státního rozpočtu.
Z české perspektivy je snadné škodolibě prohlásit: tak už došlo i na vás, holoubkové, žádná zlatá žíla nenese věčně. Ostatně může si nějaká vláda dovolit podporovat umělce, když zápasí s vysokými daněmi a nezaměstnaností, když se nůžky mezi bohatými a chudými zlověstně rozevírají?
Režisér Michael Moore je radikální levičák a je otázka, zda jeho podpora věci intermitentů spíš neublížila. Nahlížet ji z omezené politické perspektivy pravá-levá nemá totiž smysl. Pro Francouze je podpora kultury a umělců samozřejmostí, a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
