„Nemyslím si, že by Čínská lidová republika byla připravena kohokoli napadnout,“ nechal se slyšet v pátečním Právu předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka (ČSSD). Rozhodnutí vlády zabránit na žádost Spojených států vývozu šesti radiolokátorů do Číny okomentoval tím, že Češi „asi mají v genech plnit přání svých velkých bratrů“, a z jedné vody načisto přešel do pozoruhodného extempore. Vláda by raději měla – jako „všechny evropské země“ – sdělit náš postoj k „masakrům, které probíhají v oblasti Gazy“ a k „událostem, které byly v Iráku a které jsou předmětem soudního řízení“, rozuměj k týrání iráckých vězňů. A máme to všechno v jednom pytli. Abychom si udělali jasno a toto jasno eventuálně šířili po EU, je dobré onen pytel pootevřít.
Za prvé: Komunistická Čína je stát, který každoročně nacvičuje útok na Tchaj-wan. Ten je spjat spojeneckými svazky s USA, které by mu v případě nejhoršího scénáře přišly na pomoc, a to by se pak Pekingu radary Věra po čertech hodily. Za druhé: V pásmu Gazy bylo napočteno opravdu hodně mrtvých, 40 Palestinců a 13 Izraelců, ale odpovídá to masakru, vypovídá to o kauzalitě problému? Ženevské dohody, kterými argumentuje Amnesty International a které podepsala OOP v roce 1989, zakazují míšení „kombatantů“ s civilisty a právě to – mimo jiné – Palestinci dělají. Za třetí: Američané spáchali v Iráku trestné činy a první z nich byl za to ve čtvrtek natvrdo odsouzen. Nemusíme lézt Bushovi do zadnice, ale selhání odhalila a napravuje sama Amerika, není třeba nad ní lámat hůl.
Ano, Vladimír Laštůvka nabídl jasný postoj – stačí teď jen obrátit znaménka. To znamená dávat pozor na to, co dělá Peking, nemluvit o každé akci izraelské armády jako o masakru a občas si připomenout, jak Amerika – se všemi průšvihy, jako byly kiksy při náletech – tahala kaštany z ohně za Evropu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
