Musí být jedy vždy a za všech okolností jen životu nebezpečné? Nikoli. Kupříkladu v případě oxidu dusnatého (NO) – velmi silného plynného jedu – se ukázalo, že funguje jako přenašeč nervových vzruchů a je ho tak možno využívat třeba k rozšiřování cév při léčbě anginy pectoris. Ba co víc, postupem času vyšlo najevo, že je nezbytný i pro prosté fungování některých lidských orgánů, včetně mozku. Tři vědci za tyto objevy obdrželi v roce 1998 Nobelovu cenu.
Ještě jedovatější je oxid uhelnatý (CO), běžná součást kdysi k sebevraždám užívaného svítiplynu. Skupina vědců, vedená Solomonem Snyderem z Johns Hopkins University v Baltimore, přitom dokázala, že i tento plyn funguje jako přenašeč vzruchů (viz časopis Science 302/2003). Významnou roli hraje nejen při činnosti čichových center, ale také v trávicím ústrojí. A co více: výzkumy odhalily, že bez CO se neobejde ani ejakulace pokusných zvířat. Snyder pak dokonce soudí, že léky, které by blokovaly tvorbu CO v pohlavním ústrojí, by mohly účinkovat při léčbě mužů trpících předčasným výronem semene (ejaculatio praecox).
•••
Dlouho se mělo všeobecně za to, že láska sídlí v srdci. René Descartes (1596–1650) pak tento orgán považoval dokonce za sídlo duše. Jak se ale ukázalo, není srdce ničím víc (ale ani ničím méně) než pumpou a endokrinní žlázou. Lidská mysl i její hnutí sídlí v mozku. Nejnovější výzkumy amerických neurologů (viz Science 302/2003) se pak pokoušejí za pomoci těch…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
