Často hledáte, jak…
Obálka vydání 16/2004
16/2004 • 11.–18. 4. 2004

2004/16

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Antonín Slavíček znovu a jinak

Viktor Šlajchrt

Pašijové hry Mela Gibsona

Tomáš Kulka

Nagano jako vyhřátý pelíšek

Jaroslav Pašmik

„Česká opera žije!“ volala radostně rozhlasová stanice BBC po pražské premiéře Faidry Emila Viklického před čtyřmi lety. Ve skutečnosti se tehdy naše původní opera začala teprve probouzet ze stavu hlubokého bezvědomí. Další výraznější oživovací pokus byl proveden až minulý týden, kdy tým v čele s hercem a v tomto případě také libretistou Jaroslavem Duškem a hudebním skladatelem Martinem Smolkou uvedl ve Stavovském divadle premiéru své hokejové opery Nagano. Přestože zaujme odvážným námětem i některými nápady, k jásání rozhodně důvod není.

Muž, který nebyl

Josef Chuchma

Výstavou Tváře dějin, otevřenou minulý týden v pražském Obecním domě, je splacen nemalý kulturní dluh: poprvé jsou u nás v takovém rozsahu v galerii ke spatření práce jednoho z nejvýznamnějších reportážních fotografů 20. století Roberta Capy (1913–1954). Československo přitom kdysi mohlo být vůbec první zemí, kde vyšla Capova monografie. Historička a kritička fotografie Anna Fárová ji v 60. letech připravovala pro nakladatelství Odeon, zahraniční majitelé autorských práv však nebyli nakloněni tomu, aby první taková publikace vyšla za železnou oponou. Fárová měla práci hotovou v roce 1967, ale okolnosti nakonec dovolily vydat knihu po více než pěti letech.

Rozhovory

Dáváme přehnaný důraz na slova

Jan Mazanec

Rámeček
TOMÁŠ ŠPIDLÍK se narodil v roce 1919 v Boskovicích. Koncem 30. let začal studovat latinu a češtinu na brněnské univerzitě, po uzavření škol nacisty vstoupil do jezuitského řádu. Teologii vystudoval v Maastrichtu, kde byl roku 1949 vysvěcen na kněze. Poté odešel do Říma a působil zde téměř čtyřicet let jako spirituál české koleje Nepomucenum. Je průkopníkem objevování charakteru slovanského duchovního odkazu. Přednášel na řadě univerzit Evropy, Ameriky i Afriky a vydal několik desítek knih, především na téma spiritualita křesťanského Východu a vztah křesťanství a umění, více než půl století spolupracoval s Vatikánským rozhlasem. Je držitelem řádu TGM a klíčovou osobou římského Centra Aletti, které usiluje o setkávání intelektuálů a umělců zejména střední a východní Evropy. V říjnu 2003 byl jmenován 22. českým kardinálem v historii.
Konec rámečku

Jste jedním z největších znalců východního křesťanství. Co vás jako římského katolíka k tomuto zájmu přivedlo?
Náhoda. Po únoru 1948 jsem se nevrátil domů ze studií v Holandsku. Původně jsem měl jet na misii do Indonésie, ale pak mě představený mého řádu poslal do Říma. Tam jsem začal studovat Papežský východní ústav a objevovat východní duchovní tradici. O ní, a také obecněji o Slovanech, nikdo na Západě nic nevěděl, a tak jsem si vzal do hlavy, že se ji budu snažit přiblížit. Ví se, co dali světu Francouzi nebo Němci, ale málokdo ví, co mu dali Slované. Když jsem pak otevíral v Římě katedru slovanské spirituality, někteří zkušení mi říkali, že to nebude mít valný úspěch, že Slované jsou takoví typičtí epigoni. A to jsem se právě snažil vyvracet.

Zahraničí

Svět kolem

Václav Šmidrkal

Haló, tady váš vrah

Václav Zeman

Velikonoční chmury

Markéta Pilátová

Veteráni z Doveru jedou domů

Zuzana Janečková

Mezi českými Romy v Doveru se dnes nemluví o ničem jiném než o tom, kdy koho deportovali a kdo může přijít na řadu příště. „Minulé úterý odvezli Sašu od vedle, nechceme se dostat do problémů,“ vysvětluje žena ve dveřích, proč se nebude bavit s novináři. Je tu někdo jiný, s kým by se dalo promluvit? „Pochybuju. Navíc tu už skoro nikdo nezůstal.“ Ve viktoriánských řadových domcích na Folkestone Road, ulici, která se táhne od nádraží až na konec města, žily ještě před pár lety desítky romských rodin. Do většiny se dnes vrátili Angličané, některé zůstaly prázdné. Posledních pár rodin může kdykoli ráno probudit imigrační úředník s rozkazem k deportaci. Otázka dne zní: Stihnou je Britové do konce dubna odvézt, nebo se budou muset začátkem května sbalit sami? Vstupem do EU končí všem Čechům azylové řízení a výhody s tím spojené, jako bylo radnicí placené bydlení. Takže pokud nebudou schopni zaplatit tržní nájem, budou se muset vystěhovat. České doverské komunitě, tak jak existovala doposud, zbývá jen posledních pár dnů.

Gusi flirtuje s Haiderem

Barbara Tóth

Miliardě Indů buší srdce rychleji

Michaela Lounková

Nervozita opanovala Bílý dům

Michal Sedláček

Kandidát na amerického prezidenta za Demokratickou stranu John Kerry se ve své kritice současné administrativy nikdy neodvážil zajít takhle daleko: „Bush a jeho lidé si nedostatečně uvědomovali před 11. zářím 2001 nebezpečí představované teroristickou organizací al-Káida a následně, místo aby se soustředili na boj proti terorismu, zahájili zbytečnou válku v Iráku, která posílila fundamentalistické islámské hnutí na celém světě.“ Obvinění zazněla v nedávno vydané knize Richarda Clarka, který dva roky sloužil v Bushově vládě jako šéf protiteroristického odboru v Radě pro národní bezpečnost.

Domov

Připomeňme si

Barbora Bäumlová

Velká voda připlavila poklad

Erik Tabery

A je to tady zase: další ukázkový skandál jako z úplatkářské učebnice. Tentokrát se chapadla kroutí na jihu Čech a dosahují až k ministerstvu zemědělství – přímo do kanceláře náměstka Karla Macha. Firmy, v jejichž dozorčích radách seděl či které mu zařídily dům a pozemky, dostávají bez férové soutěže veřejné zakázky za miliony korun. Zařizuje jim to další Machův muž, generální ředitel Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS) Josef Šíma. Kauza má jeden na zdejší poměry revoluční rozměr: neupozornil na ni anonym či chyba kombinátorů, ale přímo zaměstnanci státní instituce. Takže bude mnohem obtížnější jít obvyklou českou cestou a zamést případ po krátkém „přešetření“ pod koberec.

Proškolit se do Evropy

Jiří Sobota, Kateřina Šafaříková

Svobodovi už otrokyně nevadí

Ondřej Kundra

Případ padesáti severokorejských otrokyň, které ve středočeské textilce Kreata vydělávají pod dohledem pchjongjangských politruků peníze na provoz severokorejské říše zla, je stále obestřen tajemstvím. Dosud není jasno ani v tom, nakolik svůj úkol plní dobrovolně a jakému nebezpečí jsou ony a jejich rodiny vystaveny, pokud by zde některá z nich porušila přísný dohledový režim. Přesto už Černínský palác přehodnotil své počáteční „zděšení“ a jeho šéf Cyril Svoboda oznámil, že dalšímu vývozu severokorejských otroků do Česka dává Špidlův kabinet zelenou. Vnést světlo do případu severokorejských šiček se již druhý týden snaží policie. Zjistit, koho již policisté vyslechli a s jakým výsledkem, je však vyloučeno. Zdejší policie totiž podle své již tradiční zásady nulové komunikace uvalila na případ „přísné informační embargo“. „V současné době není možné sdělit bližší informace, mohl by být ohrožen průběh vyšetřování,“ říká mluvčí berounské policie Soňa Pfeiferová. Stejně málo sdělná je podle očekávání i severokorejská ambasáda. „Nemáme zájem k té věci nic říkat. A už nás přestaňte provokovat,“ odpovídá na druhé straně telefonu skvělou češtinou anonymní mužský hlas.

Už tu zůstaneme

Jiří Sobota

Trápili je i jejich děti

Jaroslav Spurný

Komentáře

A to si mám platit sám?

Kateřina Šafaříková

Mečiarův smích

Tomáš Němeček

Běž odsud, Kime

Tomáš Němeček

Zázračný lék se jmenuje kuráž

Hana Čápová

Pány našeho zdravotního trhu jsou doktoři. Je to ta nejhorší ze všech možností. S přehledem vládnou pacientům stejně jako zdravotním pojišťovnám. Důsledkem je drahá a někdy nekvalitní péče. Politici musí tenhle stav co nejdřív změnit. Minulý týden k tomu udělali první krůček. Důležité je, zda seberou odvahu jít dál.
Na první pohled se zdá, že minulý týden přinesl českým pacientům a zároveň plátcům zdravotního pojištění hned dvě dobré zprávy. Ministr financí Bohuslav Sobotka požádal Světovou banku: Pomozte nám s reformou zdravotnictví. A dále, Poslanecká sněmovna schválila novelu, díky které si budou zdravotní pojišťovny spravedlivě rozdělovat vybrané peníze. Zatímco dnes odevzdávají do společné kasy k přerozdělení jen šedesát procent vybrané částky, napříště tam dají všechno.

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Svobodný Irák se bouří

Zbyněk Petráček

Stalo se, co čekal jen málokdo. Právě rok po pádu Saddáma Husajna musí Američané poprvé bojovat – za použití letadel, vrtulníků a obrněných jednotek – proti dvěma skupinám irácké populace, o kterých loni v březnu říkali, že je přicházejí osvobodit. Tak zní hodnocení uplynulého týdne v americkém tisku, konkrétně v listu The New York Times, a shoduje se s ním kdekdo ve světě.
Přesně rok po pádu Bagdádu jako by teprve pořádně dostali za pravdu skeptici. Před týdnem vypuklo v Iráku povstání. Nejde jen o jednotlivé přepady té či oné instituce, té či oné vojenské kolony toho či onoho cizího kontingentu, tedy akce připisované al-Káidě či zarytým saddámovcům. Na to už si za uplynulý rok svět zvykl. Nyní jde o širokou akci odporu proti americké přítomnosti, podle všeho navíc koordinovanou mezi většinovými šíity a dříve zvýhodněnými sunnity, tedy dvěma skupinami, u nichž hrozilo spíše vzájemné nepřátelství. Tak to vše alespoň vypadá v mediálním podání.