Přijímat totalitní pohlaváry má smysl
Reaguji na komentář Adama Drdy nazvaný Rande s nepřítelem (Respekt č. 13/2004). Mám totiž jiný názor na přijímání představitelů nedemokratických režimů, než jaký zastává Adam Drda. Má smysl je přijímat, dokážeme-li s nimi mluvit o všem, co neradi slyší, co zapírají. V Senátu jsem svého času přijal uprchlíky z KLDR a o tom, co jsem se od nich dozvěděl, jsem s předsedou severokorejského parlamentu mluvil. Stejně tak přijímáme exilové politiky z Tibetu či Běloruska nebo kubánské disidenty, abychom pak s oficiálními představiteli těchto zemí měli o čem zasvěceně mluvit. Stejně tak si počínali prozíraví státníci Západu před rokem 1989, například François Mitterrand. Nevěřím ve smysluplnost paušálních bojkotů – výjimky si zajisté dovedu představit. Pro politiky je mnohem snazší udělat gesto a přibouchnout dveře, než se důsledně připravit (i řadou setkání s odpůrci tyranů) na nepříjemný rozhovor.
Petr Pithart, předseda Senátu Parlamentu ČR
Vyškrtnout Prahu z UNESCO by možná nebylo od věci
VKaleidoskopu z 12. čísla Respektu reaguje Zdeněk Lukeš na text Jany Neumannové (Spiknutí proti Praze, Respekt č. 8/2004) a snaží se vyvrátit hrozbu vyškrtnutí Prahy ze seznamu UNESCO. Argumentuje přitom tím, že mu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
