Válka v Iráku ukázala, že Západ přestal být politicky jednoznačným pojmem. Na obou stranách Atlantiku se vede živá diskuse, nakolik se lišíme v hodnotách a zájmech, ale v politických a geopolitických kategoriích se už dnes o jednotě Západu dá hovořit jen stěží.
Narozeniny nového Evropana
Irácká válka odhalila dramatickou trhlinu mezi veřejným míněním v Evropě a ve Spojených státech. Intelektuálové jako například Habermas nebo politici jako Strass Kahn viděli v evropských protiválečných demonstracích roku 2003 s jistou nadsázkou cosi jako narozeniny evropského občana. Roztržka ohledně vztahů k Washingtonu se objevila i mezi členskými státy EU. Na jedné straně stála především Francie s Německem, na druhé Velká Británie, Španělsko, Itálie a země střední Evropy.
Někteří experti (například Owen Harris, šéfredaktor vlivného čtvrtletníku The National Interest) předpovídali takovou roztržku už od konce studené války. Pro USA totiž Evropa po pádu železné opony přestala být ze strategického hlediska zajímavá. Orientovaly se čím dál víc na Asii, Blízký východ a Jižní Ameriku. Evropa se zase v nových podmínkách začala cítit
bezpečně a zdálo se jí, že už americký ochranný deštník tolik nepotřebuje. Soustředila se proto spíše na prohlubování integrace a historicky bezpříkladné rozšíření o východní státy.
Po 11. září 2001 se tyto tendence ještě vyostřily. Bushova administrativa…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
