Dojde-li na debatu o tom, proč některé země odmítají členství Turecka v Evropské unii, končí to většinou výtkami na adresu „bigotních bruselských úředníků“, kteří se obávají přítomnosti muslimské země v křesťanské Evropě. „Hlavní turecký problém dosud spočíval v dost akademickém bodě – ve zmínce o Bohu a křesťansko-židovských kořenech starého kontinentu v rámci chystané evropské ústavy,“ napsal v článku Tíseň na Bosporu (Respekt č. 49/2003) i Zbyněk Petráček. Důvodů, které začlenění této země do Unie problematizují, je však poněkud více a jsou podstatně vážnějšího charakteru.
Arménská genocida
„Naše síla v je naší rychlosti a razanci. Pošleme na smrt bez slitování muže, ženy i děti. Kdo si dnes vzpomene na vyhlazení Arménů?“ Zda tato slova skutečně pronesl Adolf Hitler, jemuž jsou připisována, není jisté. Podstatné je ale něco jiného: dobře vystihují okolnosti jedné z největších genocid v dějinách lidstva, jež dodnes nebyla ani symbolicky odčiněna.
V roce 1895 vyhlásil turecký sultán Arménům svatou válku, při které přišlo o život na 200 tisíc lidí. Nekoordinované vraždění pak pokračovalo dál až do roku 1915, kdy přišlo na řadu nekompromisní konečné řešení – deportace Arménů do pouští severní Mezopotámie zajistila, že mnozí zemřeli vyčerpáním. Zbytek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
