Německo je oporou evropského hnutí proti válce. Je baštou evropského antiamerikanismu. Je středobodem těch, kteří brojí proti politice George W. Bushe – ať už jeho tvrdý postoj povede přímo k útoku na Irák, nebo “jen” potlačí agresivní režim Saddáma Husajna (jak dokázal už tím, že teprve po jeho hrozbě Irák vpustil na své území zbrojní inspektory OSN). To vše se vybaví každému, kdo četl za poslední měsíc noviny.
Kde se tento německý pacifismus bere? Liší se něčím od podobného přístupu Francie nebo Ruska? To je důležitá otázka pro celý západní svět, ale ještě více pro Čechy. Francie testuje svůj zvláštní vztah ke Spojeným státům již od éry prezidenta de Gaulla, aniž by to Prahu nějak zvlášť poškodilo či rozhodilo. Jenže americká vazba Spolkové republiky je jiná kapitola, pro nás mnohem důležitější, už proto, že souvisí s evropskými ambicemi Ruska. Kdyby se tato vazba ocitla ve skutečném ohrožení, mohlo by to znejistit celou západní orientaci České republiky.
Alespoň nepřekážet
Americko-německý vztah je rozklížen už více než půl roku. To, co nejprve vypadalo jako peripetie volební kampaně, se nyní ukázalo jako víceméně cílená politika Schröderovy vlády. Když v září těsně před volbami ministryně Herta Däubler-Gmelinová přirovnala Bushovu politiku k Hitlerově, vzápětí z ní byla už jen bývalá ministryně a pozdvižení se dalo ještě jakžtakž uhladit pomocí diplomacie. Když potom Gerhard Schröder prohlásil, že Německo do války…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
