Proč minulé úterý vyhrála v izraelských volbách pravice? Vždyť předák vítězné strany Likud Ariel Šaron se po dva roky svého premiérství zaklínal, že přinese mír, a místo toho Izrael čelí terorismu, povstání Palestinců a tlaku ze světa směrem k ústupkům. Ani v této situaci Šaron žádnou konkrétní iniciativu nenabízel – nebude jednat pod palbou a už vůbec ne s Jásirem Arafátem. Naproti tomu jeho soupeř, labourista Amram Micna, vyrukoval s konkrétním plánem – evakuovat osady z pásma Gazy, poté bez podmínek vyjednávat s Palestinci, a pokud tyto rozhovory selžou, jednostranně stáhnout armádu ze Západního břehu Jordánu. Z racionálního pohledu by se zdálo, že Micna musí u voličů uspět. A přece labouristé utrpěli snad největší porážku své historie.
Politické soupeření v Izraeli je často vykládáno tak, jak to charakterizoval titulek v nejčtenějším českém deníku: “Izraelci rozhodnou: boj s Palestinci, nebo jednání”. To je však trochu zavádějící. Jako by jednání samo o sobě znamenalo cestu k míru. Stačí vzpomenout na červenec 2000 v Camp Davidu nebo leden 2001 v Tabě, kdy ani ta nejvstřícnější jednání nevedla k míru, ale k boji s Palestinci. Ve volbách šlo více o věci mimoracionálního, psychologického charakteru. Proti budoucímu palestinskému státu dnes v Izraeli není ani levice, ani pravice. Rozdíl je “pouze” v otázce jednostrannosti. Jednostranný krok je z praktického pohledu výhodný. V případě stažení armády z okupovaných území by umožnil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
