Poslední lednovou neděli zemřel profesor pražské filozofické fakulty, bohemista Alexandr Stich. Byl to právě on, kdo po generaci Zdeňka Kalisty a Václava Černého pomohl vrátit české literární baroko na místo, jež mu náleží. On vrátil do české jazykové kultury jméno Antonína Koniáše a prohlásil, že Alois Jirásek nemá být jen míčem, do něhož si každý s chutí a kdykoli kopne, ale že v jeho díle můžeme při troše úsilí nalézt i po masáži Zdeňka Nejedlého mnohé kvality. Neustále připomínal, že česko-německé vztahy a spory nelze vyřešit bez hlubokého poznání vzájemných historických souvislostí. Jeho odchod je pro českou kulturu ztrátou nenahraditelnou.
Staré knihy jinak
Šíře profesního záběru Alexandra Sticha byla patrná ze skladby zástupů, jež se ve čtvrtečním ránu shromáždily před strašnickým krematoriem: dva kandidáti na prezidenta, bohemisté ze všech koutů Čech, Moravy a Slezska, ale i ze Slovenska, Polska, Slovinska či Německa, akademici, historici, absolventi předlistopadové podzemní univerzity, studenti a studentky filozofické fakulty.
Téměř čtvrtstoletí působil Alexandr Stich v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Věnoval se otázkám jazykové kultury, spisovnosti a nespisovnosti, psal o jazyce a stylu Máchy, Havlíčka, Němcové, Nerudy, Holana či Šotoly. V roce 1982 byl ale z politických důvodů z Ústavu vyhozen. Stal se korektorem a později i redaktorem nakladatelství Československý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
