Ve světě dokumentární fotografie patří umění riskovat téměř k povinné výbavě. A to nejen v případě ozbrojených konfliktů, v nichž se kvůli obrázkům nasazuje život – také dokumentace běžného života různých společenských vrstev předpokládá jistou nebojácnost a všetečnost. Švéd Anders Petersen, jehož retrospektivu v těchto dnech představuje pražská Galerie Langhans, patří ovšem k těm nejvzácnějším případům, kteří pro fotografii riskují svoji duši. Aby zachytil lidskou křehkost a zranitelnost, musel se křehkým a zranitelným stát sám.
Za pět let se vrátím
Fanoušci amerického písničkáře Toma Waitse se svého času snažili dopídit, odkud pochází fotografie z obalu jeho slavné desky Rain Dogs: polonahý muž s tetováním na rameni se na ní tiskne na hruď veselé ženy, za jejíž pověst bychom ruku do ohně zřejmě nedali. „Ten chlap se jmenuje Rose a ta holka Lily, je to z jednoho vykřičenýho baru v Hamburku,“ vysvětlil později v rozhovoru sám hudebník. Pro lepší pochopení toho, proč právě tenhle snímek tolik zaujal protřelého znalce velkoměstské spodiny Toma Waitse, se musíme vrátit do roku 1962. Za kliku dveří onoho hamburského Café Lehmitz, kam chodívali Lily a Rose, tehdy poprvé vzal sotva osmnáctiletý mladík Anders Petersen. Do přístavního města přijel ze Švédska studovat němčinu, brzy se ale zamiloval do dívky jménem Finnish Vanja a ta ho uvedla do zcela neakademické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
