Celý život zasvětil bádání a ve svém oboru je považován za největší a nejvlivnější postavu 20. století. Přesto byl Karl Barth, od jehož smrti ve středu uplyne 35 let, k máločemu tak skeptický jako ke smyslu teologie, jíž věnoval všechny své síly.
Narodil se 10. května 1886 jako první dítě v rodině basilejského protestantského faráře Fritze Bartha. Studoval teologii na čtyřech univerzitách a v roce 1911 nastoupil jako duchovní v malé severošvýcarské obci Safenwil. Klidným životem jeho rodiny (s ženou Nelly měl pět dětí) však záhy otřásla první světová válka. Přesvědčeného pacifistu Bartha šokoval a pohoršil zejména nacionalistický vojenský zápal řady německých evangelických teologů, u nichž sám studoval. I pod dojmem z války odmítl jejich teologii, jež vkládala velké naděje v kvality člověka, v jeho svědomí a racionalitu. Jeho vlastní učení známé jako teologie krize nebo dialektická teologie není snadné shrnout, stále je totiž přepracovával a doplňoval. „Barth je jedněmi považován za strážce pravověří, který preferuje bibli před spekulací a pozitivně uvažuje o církvi,“ říká přední český znalec jeho díla docent Jan
Štefan z Evangelické teologické fakulty UK. „Stejně tak je ale možné ho představit jako neortodoxního teologa, který odmítal křest dětí, měl zálibu ve filozofických spekulacích (sepsal učení o nicotě) a tvrdě kritizoval církev.“
Od roku 1922 získal Karl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
