Letos na podzim obdržel v Praze Cenu Franze Kafky jeden z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů Péter Nádas (1942). Budapešťský rodák vstoupil do literatury v roce 1962 novelou Bible, neobyčejnou psychologickou studií strachu a pokrytectví 50. let ve východním bloku. Sám autor onu dobu prožíval coby dítě komunistických prominentů z budínské vilové čtvrti a jeho osobní zkušenosti se pak odrazily i v řadě následujících povídek. Jejich výbor pod názvem Dům paní Kláry letos vydala Mladá fronta. V 70. a 80. letech se Nádasova tvorba vyvíjela směrem k absurdnímu vidění světa a ke stylově složitější kompozici. V roce 1986 pak završil jedenáctiletou práci vydáním monumentálního díla Kniha pamětí. Bylo přeloženo do většiny evropských jazyků (česky Mladá fronta, 1999) a v roce 1995 získalo hlavní cenu Lipského knižního veletrhu.
Přebíráte v Praze Cenu Franze Kafky. Co to pro vás znamená?
Praha je pro mě velice důležité město a Kafka velice důležitý spisovatel, třebaže je mi vzdálený. Mimochodem, naposledy jsem Prahu navštívil v říjnu 1989, kdy občané NDR obléhali západoněmeckou ambasádu, což byla svým způsobem taky kafkovská situace.
Proč je vám Kafka vzdálený?
To je těžká otázka, stejně jako proč je mi vzdálený Dostojevskij nebo blízký Tolstoj. V Kafkově hlubokém spisovatelském umění je určitý druh ostrosti a projasnění, a když ho člověk čte v originále a zařadí si ho do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
